Výletníci do Čáslavi
K odjezdu autobusu se scházíme v oslabené sestavě s Jiřím a Vojtěchem. I přes Machinovo ujišťování, že po delší době na výlet zajede se u autobusu neobjevuje a to i přes celkem
brzký odchod ze sobotního punkového večírku a zajímavé noční nápady na přesun do Čáslavi taxíkem. Dalším chybějícím je Válec, který pro změnu nereaguje na telefony už od předchozího večera. Od jeho drahé polovičky přichází informace, že je na fušce, což je přijatelnou omluvou, protože žrát, kouřit a platit půjčky se musí. Samotný odjezd probíhá plus mínu podle plánu, a tak můžeme začít mlet výjezdové hovna pohodlně usazeni na obvyklém místě v přední části Karosy. Začátek cesty je dost poznamenán předchozí pogoparty, kde došlo k několika nepříliš rozumným kombinacím alkoholu. Všechno lze vyčíst z Jiřího pobledlé tváře a jeho dost zmatených projevů. Já taky nejsem moc fit, ale Vojtěchovo pivo napravuje vše co se na Míru zkazilo. Po tom co jsme Sedláčkem napomenuti, že povídat si celou cestu vtipy ze Simpsonů není přípustné, přecházíme na vhodnější témata jako jsou Jirkovy ztracené klíče, vlašský salát, bývalí kolegové v Marellu, stav českých dálnic a to že Machin je piča, protože přiotrávil Jiřího slivovicí a pak sedí doma na prdeli. Machin se nás pokouší několikrát telefonicky kontaktovat, ale vždy je zatrest ignorovaný aby si uvědomil, že nejsme žádní sráči a pěkně si doma na záchodě poplakal. Cesta ubíhá slibným tempem, takže se zdá, že se snad přijede i na čas. K zádrhelu dochází po sjezdu z D1, kde zjišťujeme uzavírku. Po chvíli chaosu a děsu co to zase dneska je, se vracíme na dálnici k dalšímu sjezdu.
Zajímavým setkáním bylo s lidma na vedleších místech v autobuse. Na představení nedošlo tak jim říkejme třeba Nataša a Ivana, protože šlo o studenta a studentku z Ukrajiny a Ruska. Ivan mluví dost perfektní češtinou a chvíli s ním řešíme rozdíl mezi ruštinou a ukrajinštinou a zjišťujeme že v podstatě nerozumíme slovensky. Začínají se objevovat cedule s nápisem Čáslav a ve čtyři hodiny, tedy s luxusním předstihem, přijíždíme ke stadionu. I když slovo stadion je pro to, kde hraje Zenit dost přehnané slovo (viz fota jindy). Vzhledem k zásobě času dochází i k malé procházce po hodně pěkném historickém středu města. Ve městě potkáváme čáslavské fanoušky. Jde o skupinku asi pěti 13letých holek a kluků. Domlouváme s nimi bitku, kterou prohráváme, jsou nám ukradeny šály, vlajky a všichni tři jsme vysvlečeni do naha a voděni s roubíkem kolem stadionu na vodítku. Ne kecám, děcka se nás ptali kolik nás je, a že se jim líbilo choreo na podzim, když sme hráli s Čáslaví. Šlo pravděpodobně o jediné fans místního klubu. Jako první se vracíme na stadion a dáváme si klobásu, na kterou se těšíme už od buchlovských hor. Za chvíli přichází zbytek moravských a začíná se fandit, protože se píská začátek zápasu. Fotbal z naší strany celkem v pohodě, bohužel neproměněné šance se stávají dost velkou tradicí a tak to dopadlo jak to dopadlo. O fotbalovém průběhu zapasů víc na fcslovacko.com. Během zápasu nedochází k ničemu moc zajímavému. Letí pár konfet, dýmovnice, kelímky a jiné odpadky. Hází se moc dobře, protože naše klec je hodně blízko hrací plochy, takže je skoro možné poplácat toho plešatého debila s praporkem po jeho holé lebce. S tímto souvisí taky lynčování čáslavských simulantů, po tom co si odpočinuli na nosítkách a vraceli se zpátky do hry. O zásahy pivem a zdá se že i slinami si dost koledují, už jenom kvůli těm provokativním ksichtům co házeli do kotle hostů. Zajímavým zpestřením jsou Vojtěchovy nechtěné a snad i chtěné klaunské výstupy, při kterých se publiku představil jako fanatický fanoušek, fotbalový expert, myslivec, nebo jako krotitel a téměř i vrah policejního vlčáka. Chvíli dokonce řešíme jeho nabídku, která dost připomíná scénku ze Simpsonů (promiň Sedláčku, už zase), kdy Homer mluví o svém největším snu a Marge mu odpoví, že jeho největším snem bylo přeběhnout nahý tuším že baseballové hřiště a ukáže na zarámovanou titulní stránku z novin s nápisem „Idiot narušil utkání“. Po zápase dochází k podivnému incidentu, který jsem moc nepochopil, ale přišlo mi to jakoby se měl jít zabít rozhodčí, naši hráči nebo něco podobného. Nevím. Pár lidem se směrem k šatnám podaří projít, zbytek je zastaven a odchycen policajty s tím, že autobus je opačným směrem. Asi o čtvrt na osum odjíždíme a jako poslední vizitku Jiří poskytuje humanitární pomoc čáslavským měšťákům. Cesta zpět probíhá bez problémů. Chvili spíme, chvíli pijeme pivo, meleme hovna nebo kouříme na benzínce. O půl jedenácté jsme v Hradišti živí, zdraví a zklamaní.
22.04.2008 v 11:16
Jsem vam volal, ze jsem na fotbale v Maraticich, aby jste me nelyncovali….
22.04.2008 v 16:42
Nezmínil jsi pohádku o tom jak stréca Milana v Čáslavi unesli ufoni.
22.04.2008 v 20:26
jir: ..rva sem zapomněl… taková pecka, dokonce se v tom příběhu objevují i činčily řízené snad CIA, Vašek Činčila! Vašek Činčila! určitě si tuhle historku nechte Vojtěchem povyprávět, moc dobré