Modrobílé tluče srdce mé
V pohárové ráno mě zasahuje „úraz“ v podobě paralýzy krku takovým způsobem, že jsem zralý na návštěvu doktora a naordinování rady „tak neotáčej hlavu, ale otáčej se celý“ nebo utracovací včeličku. Propolis ordinovaný z rukou zdravotní sestry mě dává trochu dohromady a můžu vyrazit vstříc novým fotbalovým zážitkům. Prášky od bolesti odmítám s tím, že pivo je nejlepší ibuprofen. Na míste srazu s Machinem a pohárovým řidičem Ivoškem právě chlapci spolu se Silvestrem a Horsonem dokončují vybírání banku pro sázku na Slovácko, protože kurz cca 9 je velice lákavý. Já sázku z pověrčivosti odmítám. Debil.
Po jedné hodině přestříkávám manžestráky na rifle, gelujeme si vlasy a skáčem do machinovi sportovní Hondy. Ivoškovo nadšení z vozu je postupem doby zmenšováno zjištěním, že vozidlo je objemu pouhopouhých a trapných 1.8 a vlastně to jede úplně nahovno. Se slzami v očích Machin začíná mluvit o tom že si koupí Audi.
Cesta probíhá v podstatě bez problémů. Na benzince kupujeme nějaké mlsání do auta a Sedláčkovi bonbóny Slavia. Pokoušíme se i setkat s výjezdovým autobusem obsazeným Sedláčkama, ale bez úspěchu a tak k Synottip Aréně dorážíme mezi prvními.
Kupujeme si lupeny a vstupujem na krásný nový stadión. Po chvilce zděšení a téměř pokusů o sebevraždu, kdy zjišťujeme že se v prostorách nesmí kouřit a zároveň nejde opustit sektor vyjedná Machin s místní ochrankou místo na kouření „kde nás nepůjde vidět“. Uklízíme se do krajní částí vchodu, plkáme se securiťákem a popíjíme pivo za skandálních 35 korun. Naštěstí Rumola popíjená cestou mi tlumí bolest a ladí hlasivky. V ideální čas přijíždí zbytek slováckých fans a stadiónem začínají znit modrobílé chorály.
Po sešikování se v sektoru začínáme fandit. A to tak že pořádně. Místy až fanatické povzbuzování dělá našim téměř domácí atmosféru. To umocňuje i fakt, že slavističtí ultras bojkotují cca 30 minut fandění, kvůli dost podivnému chování jejich vedení, které zdražilo lístky na víkendové domácí utkání Slávie na asi 500 korun. Moc pěkná odměna na konec sezony příznivcům od vedení… Průběh zápasu je předpokládatelný. Dost bráníme, ale Slávie předvádí celkem slabý výkon, takže nějaké obléhání naší branky se nekoná. Před koncem poločasu má Slávie dvojitou gólovou šanci, ale všechno řeší včera naprosto skvělý a bezchybný Filipko. Pořád se fandí a zpívá. Hlavně novinka „modrobílé tluče srdce mé“. Část našich fans, včetně starého plesnivca, jde do půl pasu, takže pohled na kotel je parádní. Poločas je odpískán za stavu 0:0. V druhém poločase pokračujeme v supportu na myslím že špičkové úrovni, čas běží a člověk začíná věřit v nadějnou remízu 0:0. Ovšem přichází 63. minuta a v ní Kazárův centr a nechytatelná Formánkova hlavička do slávistické branky….Pak už jen chvílemi strach o výsledek, pokračování ve fandění, neproměněná slávistická gólovka těsně před koncem, pokus slávisty vymyslet penaltu a je tu konec. Dlouhá děkovačka a odjezd domů s dobrou náladou a myšlenkou, že právě pro tyto chvilky stojí za to na fotbale být i když se nedaří, protože jednou to dobré příjde.
Pro ty co si chtějí včerejšek připomenout je tady záznam. Minimálně pro poslechnutí si jak to krásně na stadionu znělo. Návic dvojice Olin-Sedláček režiséra určitě fascinovala, protože dostávají největší prostor při detailech našeho kotlu. Hlavně po gólu sou tam kluci ušatí moc hezky zachycení.
Výsledek skvělý, takže příští týden ve středu snad u Hradišťa na trávníčku, postavíme sešívkám pohárovou šibeničku.
7.05.2009 v 18:12
Co k tomu dodat, naprostá fantazie. Vyhecovat se a spontáně fandit to je to co potřebujem!
7.05.2009 v 20:51
BLEBLEBLEBLEEEEEEEEE!!!
8.05.2009 v 07:29
Co dnes? Je v planu nejaky vylet?