Výjezd na Bolehlav
Je 9:30, dvacet minut do odjezdu a já s dvojkou zbytkáče ležím se zabořenou hlavou do polštáře. Tentokrát se k brigádníkům přidává i Bára, a tak po ní vzkazuju ostatním, že to nedám a ať jedou beze mě. Hned jak odešla mě napadlo, že se mi během dne udělá dobře, a já se budu mlátit do hlavy, proč sem nejel s ostatníma. Bolka je hratelná, tu přece můžem potrápit. Šály, vlajka, chipsy letí do báglu a já se snažím po cestě na stadion nezblut jak doga. Stihl sem to. První krize nastala za „našima Kordilérama“ jak řekl Drát. Rozdýchal sem to. Druhá krize po nájezdu na betonovku D1. To už se ale rozdýchat nedalo. Sáčky, které se hrnuli zepředu i zezadu posloužili perfektně. Při první zastávce se šli všichni vychcat a já s Barčou jsme si šli jako banda anorektiků pro sichr strčit prsty do krku. Po cestě už nám začínalo být líp. Příjezd do Mladé Bolehlavy působil jak z Verneho knihy Ocelové město. Ze všech stran na nás čučely komíny se znakem Škody, železná obloha, špinavé chodníky plné letáků, u hospy kam sme šli na pivko zase banda asiatů s monoklama a od krve, no krásné město, fakt. Kontrola probíhá v klidáči, security jsou usměvaný, nedělají zbytečné nářezy, nestojí s náma ani v kotli, a tak ho plně obsazujeme. Po chvíli už není kam věšet vlajky. Celková atmosféra působí spíše hokejově. Roztleskávačky povzbuzující na schodech, muzika z repra během přerušení hry, zima jak na zamrzlém rybníku. Před výkopem ještě následuje minuta ticha za zesnulou legendu sešívaných Františka Veselého a jatka můžou začít. Bohužel tím jatečním manšaftem má být dnes Slovácko. Nehorázný výprask 3:0 už po první půlhodině hry?! Chvílemi se zdá, že Fanaticos chce vítězství víc než sami hráči. V ten moment sem si říkal, že sem měl radši ostat doma. Při poločasovém hvizdu bylo všem jasný, že se šatna hostí bude otřásat v základech. Ve druhém poločase se konečně začíná něco dít. Probouzí se tým i celý kotel. První branka dává naději, že to nebude až takový masakr, jak se zdálo. Ale to není vše. Náš útok je víc a víc důraznější, vyloženě si z obránců Bolky dělá trenažér na obehrávání a nehorázně si z nich utahuje. Jedna šance střídá druhou, kotel se zdá jakoby plnější. Emoce napětí střídají hněv nad nesprávnými rozhodnutími postranního sudího a další várku chorálů, které dožene Slovácku k dalšímu gólu. 3:2!!! Slovácké peklo přitápí pod kotel. Diváci na ostatních tribunách mají nechápavý výraz v obličeji. Vůbec jim nejde do hlavy, co se děje na hřišti i v sektoru hostí. Propuklo šílenství srovnatelné s Love Parade nebo karnevalem v Riu. V ten moment se plácám po ramenu, že sem udělal dobře, že sem jel. Blíží se konec a my se očima snažíme přetočit časomíru o pár minutek zpátky, aby FCS stihlo vyrovnat. Bohužel. Prohráli sme. Snad příště. I přes nepříznivý výsledek a ponurou atmosféru průmyslového města v podzimních barvách bych ohodnotil výjezd 8z10.
3.11.2009 v 20:46
Výlet byl parádní!Jiří nebolí tě nohy?
5.11.2009 v 01:25
Jiří?
5.11.2009 v 05:21
Nohy ne ale játra