Hofa

Tento týden je reprezentační přestávka, v dalším utkání hostíme 11.9. během Slavností vína České Budějovice.

Takovou pičovinu jsme zmastili kdesi na Vaškovi, kde už ani punkáč nepáchne:

Co je nám do toho?
Co je nám do toho?
Co je nám do toho?
Slovácko do toho!

Tak se to naučte. Vycházíme z písně Kdo Je J.K. Možná by nám pomohl někdo, kdo zná celý youtube nazpamět.

Už delší dobu jsem přemýšlel nad nějakým pohyblivím choreem, kdy by se jen nedržely kartóny, nebo nevysunulo obr-choreo na síť, ale aby to trochu zapojilo zbylé mozkové buňky, které ostali po víkendových chlastačkách. Zkrátka a dobře…

Napadlo mě interaktivní choreo, kdy by 250 lidí drželo vytištěnou svíčku na A4 papíře a Švanci (oslavenec) by na počest svého dva-pade startu v lize pomyslný dort se svíčkama sfouknul. Celé choreo by podpořil větší delší juťácký papír s nápisem “Vše nejlepší k tvým 250.narozeninám,Peťo. Pojď si zfouknout dort” a skandovalo by se třeba “ZFOUKNI TO!!!” Bylo by to něco novýho, něco zábavnýho, Švanci by se zase mohl vyblbnout, ani to nebude stát moc peněz a námahy. Prostě se to jen vytiskne v kanclu před zápasem a je to. Neměl by s tím být problém, když si vemem, kolik peněz a úsilí jde na výrobu ostatních (bojím se užít slova “stáleseopakujících”) choreografií.

No a proč právě MY?

1) páč sme Sedláčková Brigáda, ty hňupe
2) páč toho nikdo jiný z ultras skupin není schopen

Je mi líto, že mě tak geniální nápady na chorea napadají zrovna ve chvíli, kdy nemůžu přiložit pomyslnou ruku k dílu, protože jsem asi 1079km od milovaného stadionu, ale vkládám ve vás veškéré své naděje a doufám, že se zase jednou brigádníci ukážou. Vzpomeňme, že naposled měla brigoška prsty ve vlastním choreu téměř půl roku zpátky, kdy jsme vytáhli nad hlavy S-brigáda plachtu!

Typuju, že se toho zmocní jeden z přes-den-střízlivějších členů (sedloš, ondicz) a že se postarají o rozruch na ultras scéně. Uděláte tím radost švancimu, celému mužstvu, celému stadionu, mě a sobě a to už stojí za to investovat těch 30 minut práce a pár nervových vláken v šedé kůře mozkové, nemyslíte?

(kdyby se vám jo nechtělo, tak sem si udělal i tu práci, že jsem vám TADY a TADY přednachystal dva možné návrhy… Jednodušší už to zkrátka být nemůže)

Celý modrobílý kotel čítal min. 200 hlav a při výborné akustice arény byl support slušný. Napomáhal tomu i fakt trucování bohemáckých fanoušků, kdy do SynotTip arény nechodí podstatná část kotle a běžných příznivců. Ta část kotle, která stále na Bohemians chodí si po přesunutí blíže k našemu sektoru (asi součást protestu) neodpustili skandování o tom, že “oni sou cosi a my nejsme nic”. Z našeho kotle jim bylo poměrně trefně odpovězeno, že my, na rozdíl od nich, máme stadion a tímto byla pravděpodobně ukončena nálada dobrých vztahů s klokanama.

Utkání dopadlo jak dopadlo. Škoda smolného gólu, který padl po uklouznutí našeho obránce a škoda tyčky v závěru utkání. Na druhou stranu je fakt, že jsme měli párkrát namále a mohli odjíždět s větší náloží gólů. Celkově se mně osobně výkon našich borců líbil a uslyšeli poděkování i od kotle po skončení utkání.

Cesta zpět byla opět bez problém o čemž svědčí i brzký příjezd domů po 12. hodině. Chvíli po opuštění Prahy začalo osazenstvo autobusu usínat a i Buboš, dlouho bojující se spánkem, se nakonec schoulil k Broňovi. Po vylodění na hradišťském autobusáku jsme už jenom se Sedláčkem na lavečce obskládaní igelitkou a propáleným batohem dopili pleskačku vodky, operativně koupenou před závěrem cesty, domleli poslední zbytky nesmyslných hoven a vyrazili domů k našim milujícím partnerkám, dítěti a kocourovi.