Od počátku Sedláčkovy brigády se traduje historka o starém plesnivém Sedláčkovi, skalním příznivci fotbalového Slovácka v jeho novodobé historii. Mohlo by se zdát, že tímto Sedláčkem je někdo z nás, možná dokonce ten, jehož ošálený obličej zdobí záhlaví našeho webu. Není tomu tak. Pokud je kdokoli označen za Sedláčka, tak je to pouze v rovině metaforické a každý, kdo se pravidelně účastní našich akcí je považován za jednoho z nás – Sedláčka.

Pravda leží úplně někde jinde a pro každého fotbalového fanouška je bezesporu zajímavá. Píše se rok 2007 a právě končí poslední prvoligová sezóna našeho klubu za hrůzovlády Řezníka slováckého fotbalu. Na zkázu našich milovaných barev reagujeme v následující sezóně přesunem ze sedaček tribuny C do kotle. V této těžké době cítíme, že podpora klubu je důležitější než kdykoli jindy. Začínáme poznávat kouzla výletů za fotbalem jak organizovaně s fanklubem, tak i samostatnými výjezdy s dlouholetými přáteli, kteří i přes dlouholetý nezájem o fotbal na Slovácku začínají jevit známky zapálenosti do kotelnictví. V této době neexistujeme dá se říci organizovaně pod určitým jménem, jenom prostě chodíme na fotbal.

Jednoho podzimního dne se scházíme jako obvykle na Krčním a pravidelná prohlídka od doktora Romana nevěstí nic dobrého. Se stoupající hladinou piva v krvi dostává konverzace pořádné grády. To, že někdo z nás má babičku, která uváděla kdysi dávno televizní pořad Magion ještě chápeme, ale to že prapředek jednoho z nás propagoval na Slovácku za císaře pána fotbal, to už je na nás moc. Ze slušnosti přitakáváme a za chvíli historku necháváme být jako ostatní opilecké žvatlání.

O několik dnů později se přece jenom zajímáme o čem to vlastně byla řeč. Zpovídáme dotyčného, který se nám svěřuje se zajímavou událostí z jeho nedávných narozenin, při jejichž příležitosti obdržel jako dárek knihu „Dáme góla dáme“, v té době čerstvou novinkou na knižním trhu mapující historii fotbalu v našem regionu. Vnouček nadšeně listoval stránkami své nové knihy, když v tom babička od narozeninového dortu vykřikla: „To je strejda Toncek“. Oslavenec: „Co?“ „No strejda Toncek, o tom kolovaly v naší rodině úplné romány“, nadšeně informovala babička s prstem zabořeným v knize v místě staré fotografie u kapitoly o počátcích fotbalu v Uherském Hradišti. Babička pokračovala: „Strejda byl velký blázen do sportu. Tenkrát se objevil u nás ze zahraničí fotbal. Lidé to běhání za balónem neměli rádi, ale strejda byl takový podivín….“.

Tato věc nás dokonale nadchla, hltáme historku za historkou a inspirujeme se nadšením našeho předchůdce. Ke komu jinému by se měla upnout naše pozornost, když už tu byl někdo jiný před námi, kdo pochopil že fotbal a vše kolem něj je krásná věc? Spouštíme tedy web a začínáme fungovat pod oficiálním názvem “Sedláčkova brigáda”.

Tohle všechno se událo před více než dvěma lety. My máme za sebou dva roky aktivní podpory klubu a zároveň shromážděno dost materiálu ze vzpomínek babičky týkající se života a díla strýca Toncka, které budeme postupně dle časových možností zveřejňovat na našem webu.

Začneme tedy tím, že si Antonína Sedláčka identifikujeme:

=====================================
TECHNICKÁ: Komentáře bohužel zatím nejsou zprovozněné, problém je větší než jsem čekal. Snad do konce následujícího týdne to bude v pohodě.

ondicz
vedoucí oddělení IT a boje s vnitřním nepřítelem
=====================================

Pevně věřím, že díky této strategii posune Sedláčkova Brigáda fanouškovskou laťku zase o něco víš, a zároveň může být tento článek také návrhem první výdajové položky z SB prasátka.